Kalendář akcí

loader
Ostrov u Macochy

Nejasná zpráva z první ruky

Poněkud později, než to snad bylo možné, přináším poselství o událostech tak děsivých, jak si je jen těžké představit a natožpak prožít. Nejde o nic jiného, než o akci umně skrytou za názvem Prázdninová chaloupka. Jak záludné!
První prozření účastníků jistě nastalo již na vlakovém nádraží v Telči, neboť již zde byli provázeni nepřízní osudu a pana strojvůdce, který na ně zřel okem krvavým (není se mu co divit, neboť jak sám řekl: "Stojí tu dvacet minut a teď, když mám odjet, se začnou cpát dovnitř, osli ...").
Dlouhá jízda vlakem skončila v Blansku a zde, na autobusovém nádraží, kde se jen horký vzduch trochu pohyboval, jsme museli protrpět více jak hodinové čekání na další spoj. Zkušenou pilotáží nás pan řidič odvezl až do Ostrova u Macochy, kde se měl odehrávat náš další život po následujících dvanáct dní. Po podvečerním šermířském intru, jehož aktéři pouze zásahem tučné přímluvy svaté Johanky z Arku unikli větším zraněním (protože se mezi nimi našli někteří, kteří bez přídavných skel moc nevidí ...), se osazenstvo vydalo zpět a zalehlo do pelechů v očekávání věcí příštích. Snad se i těšili. Jejich chyba.
Ráno zbrojný lid vstal dříve než síly pořádkové a halasným povykováním rušil jejich spánek. Abychom předešli takovýmto nemilým překvapením, provedli jsme korekci lidu dvěma poněkud rozšířenými rozcvičkami, což se později ukázalo jako úspěšné (tip pro rodiče - děti nebijte, běhejte s nimi několik kilometrů denně). Dopoledne bylo věnováno výrobě mečů (zatím cvičných dřevěných), kteréžto se však k našemu překvapení brzy zarděly čerstvou krví neobratných výrobců a lékárnička začala ztrácet na váze. Celý dlouhý den završil výlet k rybníku v Jedovnici, při kterém okolí neznalí osadníci použili o pár kilometrů delší trasu. To byl první a dosti typický den.
Jak probíhaly dny další? Je toho mnoho k vyprávění na dlouhé zimní večery. Výcvik v dovednostech rytířských, pasování na úroveň ”secundum ordinas” (bojovníci druhého stupně), prozkoumávání jeskyní přístupných i nepřístupných, trápení lidu jídlem různých barev (kuchařova věta: "Máme málo mlíka, vraž tam vodu, máme škrob ..."), dobývání hradu, fyzická činnost zvaná práce pro vybrané jedince, snad i trochu duchovní témátka (vydařené bylo na téma nepokradeš, spojené s náhodnou odpolední ukázkou neznámých pobertů), přemlouvání vzteklého Doruka, který chtěl vidět vílí tance, oslava narozenin, nádherná večerní mše v podání pátera Michala (kterému ještě jednou moc děkujeme), hledání pokladu a spousta dalšího. Zvláště vydařený byl naplánovaný odjezd autobusem, který o prázdninách nejezdí a následná improvizace až do Telče.
Všem těm, kteří se na přípravě a provozu této chaloupky podíleli jakýmkoliv způsobem bych chtěl strašně moc poděkovat. Dá-li Bůh, tak se snad o dalších prázdninách znovu bude pořádat něco podobného (a už se, drazí spolupracovníci, bojíte, co?). Někde poblíž se snad vyskytují i nějaké obrázky, takže se na ně můžete podívat. Fotografie je možné objednat u Davida Kováře, samozřejmě po prozkoušení žadatele v disciplínách lukostřelby, šermu a mravů dobrých.

V. Š.